Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nad ledem, pod ledem

 

 

Nad ledem, pod ledem

 

Obrazek

 

Příběh knihy Nad ledem, pod ledem se odvíjí jako vnitřní monolog vzpomínek, je syrovou osobní výpovědí, naléhavou potřebou blízkosti a citu... Atmosféru umocňuje podvečer na zamrzléhladině rybníka, sibiřský mráz, labutě, kroužení na bruslích... Jde však především o to, kolem čeho se krouží v mysli. O souboj s tvrdohlavostí. O proniknutí do tajemných map ledu, pod povrch, kde se tato ničitelka lásky rozplývá do slz a osamělosti...


 

Ukázka

 

 

     Vždycky to někdo musí udělat. Ale kdo? A kolik jich je? A kdy? A já u toho nikdy nejsem. Přibližně na stejném místě. Asi dvacet metrů od břehu, na východní straně, vyseknou malé černé jezírko, černé oko bezpečí a života, i když se do něj labutě sotva vejdou. Sem tam jedna z nich vystoupí na led, a náhle ztěžkne, ztratí svou ladnost, a ještě hůř, když se bůhvíproč vydá napříč po ledové ploše. Takový až trapně dojemný nepoměr. Krátké nohy, zbytečně dlouhý krk a mezitím masivní těžké tělo. Viděla jsem ji poděšeně utíkat, protože ji začali honit dva malí kluci na bruslích, a pak se vznesla, nepochopitelnou silou odlepila svou nemotornou bílou masivnost od země a jak letěla nízko nade mnou, její let vůbec nepůsobil lehce, ani nadpozemsky, ani vznešeně ne. Viděla jsem, jak se jí napnula stehna, kolik úsilí vynakládala do mávání křídel a jak urputně natahovala krk do vzduchoprázdna. Osamělá labuť ve vzduchu. Nikdy předtím mě zezdola nenapadlo, jestli je ze svého letu už unavená...

            Nikdy předtím jsem neviděla, že i let je námaha.

            A pak jsem se rozjela na svých starých okopaných bruslích.  Sibiřský mráz rozverně štípal do tváří, až na okamžik ztuhl jako smrt a labuť nad zamrzlým rybníkem ztěžka pleskala křídly. Tak už se snes, už se vrať zpátky do černého oka, a led mi ucukl pod nohama, v údolí zahřmělo...

  

 

Fotografie

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář