Jdi na obsah Jdi na menu
 


Noviny nakl. Albatros, leden 2010

12. 1. 2010

Životopis:

Ivana Peroutková se narodila v roce 1960 v Karviné. Od roku 1967 žije v Praze. Vystudovala gymnázium a Filozofickou fakultu UK, obor divadelní a filmová věda. Po škole pracovala v oddělení dokumentace Čs. televize, pak jako redaktorka Panoramy. V současné době se věnuje především psaní. Příležitostně publikuje i divadelní recenze.  

 

 

 

Rozhovor:

Jak se jmenovala vaše prvotina a v kterém roce vyšla?

První knížka se jmenovala Na vahách života. Psala jsem v ní o anorexii a ten název měl být dvojsmyslný. Tenkrát jsem na něj byla docela pyšná, dneska už ne.

 

Psala jste už jako dítě, nebo to přišlo až později?

V dětství mě to občas popadlo. Pamatuju si, že jsem napsala pohádku o ježkovi a dobrodružnou povídku pod vlivem Foglara, do které jsem přimíchala poklad z druhé světové války. A taky jsem si psala, když mi bylo smutno. Třeba jsem zbila svého psa za to, že mi rozkousal panenku, a pak jsem samozřejmě brečela a litovala ho víc než tu panenku. Všeho jsem litovala, a jak už jsem to nemohla vydržet, musela jsem to napsat.

 

Vaše první knížka v Albatrosu byla velmi úspěšná. (Připomeňme, že se jmenuje Anička a její kamarádky a vyšla v roce 2004. Její volné pokračování Anička ve městě se objevilo o tři roky později, rovněž s dobrým čtenářským ohlasem. Obě Aničky vyjdou letos znovu.) Co Vás k jejich napsání inspirovalo – a je v nich něco z Vašeho dětství?

Impulsem pro první Aničku byla smrt mojí babičky, u které jsem jako malá skutečně jeden rok na vesnici bydlela, i když ne v domku. Ale tůňka, staré sáně, zlý kohout, kamarádky, kluci, včely, zámek, houpačka, to všechno tam bylo a já jsem cítila, že by to byl dobrý materiál pro dětskou knížku, jen k tomu vymyslet příhody a nějak to spojit. A navíc – já si ten rok opravdu psala deník, protože babička to chtěla a nakonec mě to bavilo. Ke druhé Aničce mě ale mnohem víc než vzpomínky na vlastní dětství inspirovaly vzpomínky na dětství mých dětí.

 

Píšete pro děti i pro dospělé čtenáře. Pro koho se vám píše „snadněji“?

Spíš bych řekla, že psaní pro děti je mi milejší. U nich všechno teprve začíná, všechno se otevírá, všechno je opravdovější a i když se něco pokazí, dá se to napravit. Podporuju dětskou víru v sebe sama a v možnosti si vybrat. Ale když píšu pro dospělé, někdy jsem sklíčená, z čeho nějakou naději vykřesat. Zároveň mě to ovšem láká.  

 

Mohou se naši čtenáři i letos těšit na Vaši novou knížku? 

Ano, na jaře vyjde třetí volné pokračování Aničky – Anička u moře. Snad můžu prozradit, že tentokrát Anička pojede se svými rodiči do Egypta, kde si najde novou kamarádku a prožije tu opět spoustu dobrodružství.          

 

 

 

Bibliografie:

knihy pro dospělé:

Na vahách života, Road, 1992

Dům s vůní zmoklé psí srsti, Artur, 2000

Nad ledem pod ledem, Olympia, 2006

Drama Hedviky P., Olympia, 2007

 

knihy pro děti a mládež:

Staré pověsti české, (převyprávění podle knihy A. Jiráska), ABR, 1997

Anička a její kamarádky, Albatros, 2004

Anička ve městě, Albatros, 2007

Modrý kocourek, Artur, 2007

Hoši od Bobří řeky, (scénář podle knihy J. Foglara), Olympia, 2007

Denisa mezi skleněnými střepy, Artur, 2009

Denisa a její podzimní můra, Artur, 2009

Denisa ve víru vloček, Artur, 2009

Denisa maluje lásku, Artur, 2009

Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem, Albatros, 2009

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář